Miluju jídlo! Dobré jídlo. A proto hrozně rád jezdím do Chorvatska na Vir ke Štefanovi a Dragici (domácím). Od nich, od jejich sousedů anebo na tržnicích nakoupím absolutně čerstvé a kvalitní domácí suroviny. A od domácích se nechávám inspirovat postupy a recepty. Dragica je naprosto fantastická kuchařka, vždycky zde přiberu na váze J. A Štefan má hodně mlsný jazyk, takže má spoustu kontaktů na sousedy, od kterých lze nakoupit téměř vše.

Zelenina. Místní zelenina má překvapivě chuť! Stačí si nakrájet rajče, papriku a okurku, posolit a zakápnout (místním domácím) olivovým olejem a nevěříte chuťovým pohárkům. Teprve tady Vám naplno dojde, co kupujeme v českých supermarketech. Přikusovat lze bílý chléb – kruh.

Mleté maso jako čevaby nebo pljeskavica – není potřeba se rozepisovat. Mňam! Nakoupíte v řeznictví už přímo namíchané, stačí hodit na gril anebo na pánev. Kdybyste si chtěli míchat sami, tak chorvati k mletému (směs hovězího a vepřového, lze i jehněčí) masu přidají sůl a pepř, lze cibuli. Dále už jenom trošku minerálky, aby maso drželo pohromadě. Nedávají žádný česnek, žádná vajíčka, vegetu ani nic jiného. Vyzkoušejte, fakt stačí a je to neskutečná dobrota, protože vlastní maso má úžasnou chuť. Kdo má rád pikantnější, může přidat feferonku.

Pljeskavica na grilu

Místní jehněčí – absolutně nemá chybu! Takovou chuť jehněčího jsem ještě nikde neochutnal. Jehněčí je v Chorvatsku časté a tradiční jídlo. Koupíte ho v každém druhém řeznictví. A když se s ním sami nechcete dělat, kolem silnice je napíchnuté na rožni na každém desátém kilometru a stačí zastavit a koupit si. My v Čechách jíme nejvíc jehněčí kýtu. Chorvat si vybere maso na žebrech. A hlavně: jehně musí být mladé. Jejich kritérium je: žebra nesmí být tlustší než je tvůj malíček. Já jehněčí na dva dny naložím do směsi soli, pepře, česneku a rozmarýna. Dva dny v chladu, potom šup do trouby. Hodinku zakryté, hodinu odkryté a na posledních 15 minut lehce zaliju pivem, aby mělo maso krásný šlem. Mňam!

Ryby. Úplně samostatná kapitola. Cca dvakrát týdně ráno k molu hned u apartmánu přijede s loďkou místní rybář. Pod mokrou plachtou má noční úlovky. Stačí si ukázat, na kterou z jeho ryb máte chuť, za levný peníz si ji koupíte a už můžete připravovat oběd. Na tržnici na Viru je malá rybárna, kde taktéž seženete každý den čerstvé ryby. Ale absolutní zážitek je rybí tržnice v Zadaru! Sem je potřeba se podívat i kdybyste ryby nejedli! Nejlépe brzy ráno, protože kolem desáté hodiny už je tak půlka sortimentu prodaná… Koupíte zde od sledů a makrel přes branciny (mořský vlk), dorády (pražmy), ropušnice, žraloky či tuňáky po sépie. Je to krásný pohled koukat, jak rybář bourá dvěstěkilového tuňáka a nabízí Vám k ochutnání plátek syrového masa… V receptech najdete postup na jednoduchou přípravu ryby (doráda a steak z tuňáka) a hlavně studeného bramborového salátu – absolutně nejlepší příloze ke grilované rybě.

Sýry. Známý pažský sýr (ovčí z ostrova Pag – odtud pažský. Ovce zde spásají trávu, která je prosolená mořským větrem, proto má velmi specifickou chuť) můžete koupit na tržištích anebo u silnice. Je výborný! Ale Dragica mě naučila vylepšení: dát ho na 24 hodin do mističky a zalít olivovým olejem. On ho nasaje a jeho chuť je ještě mnohem, mnohem lepší. Doporučuji vyzkoušet. A nejlepší kravský sýr? Dělá Dragica.

Olivový olej. Pravidelně si kupuji místní a vozím si ho domů. Domácí panenský olivák je mňamka. Je vhodný i jako dárek sousedům…

Víno, rakie. Domácí víno koupíte opravdu na každém rohu. Každý druhý Chorvat si dělá vlastní víno – a často ho i prodává. Stačí sledovat cedule kolem silnice. Často jsem koupil víno, které mělo takový drsný, škrábavý „ocas“. Je potřeba před koupí nejprve vyzkoušet. U vína neplatí, že můžete nakupovat od kohokoli. A Štefan – majitel apartmánu si taktéž dělá vlastní víno, doporučuji koupit od něj, má velmi dobré a absolutně bez přísad, takže žádné bolení hlavy ráno čekat nemusíte.

Pršut. Dalmatinský pršut se žlutým vychlazeným melounem – mňam na druhou! Pršut je vlastně sušená vepřová šunka. Kýta se naloží do solné lázně a poté se pověsí v blízkém Velebitu do dobře větrané stodoly, kde visí po dobu jednoho roku spolu s tisícem jiných kýt. Byl jsem se tam podívat, protože Štefan si tam pravidelně kýtu věší. Jednu jsem si tam pověsil i já a napřesrok odvezl. Mňam! Ale doporučuji ji po jednom roku na Velebitu ještě aspoň šest měsíců nechat viset v průvanu doma, aby pršut zjemněl.

Hovězí. Steak koupíte u místního řezníka a budete se divit, jak může hovězí chutnat. A levnější než u nás. Stačí opepřit a šup s ním na gril.

Mohl bych pokračovat. Ale než si těch dobrotách jenom číst, doporučuji: vyzkoušejte sami. A klidně mi napište své zkušenosti. Rád se nechám inspirovat.

Dobar tek!

Michal